Představení uvádí AGENTURA SCHOK v rámci Letních shakespearovských slavností 2004. Chce jím vyjádřit poctu a dík nejen velkému anglickému dramatikovi, ale i překladateli jeho děl, který s LSS již tradičně spolupracuje nejen jako autor všech překladů her Williama Shakespeara. Zároveň chtějí pořadatelé těchto slavností umožnit divákům, kteří na Pražský hrad každé léto chodí, hlubší průnik do struktury, souvislostí a významů Shakespearova díla, na jejichž vnímání při sledování každé jednotlivé inscenace není čas, a v neposlední řadě zprostředkovat setkání diváků přímo s mimořádnou osobností Martina Hilského.


Tvůrci i producenti této inscenace doufají, že se tímto počinem odstartuje nová tradice a při příštích Letních shakespearovských slavnostech 2005 budou moci divákům nabídnout další pokračování takto koncipovaného představení, třeba na jiné téma.

Výtěžek premiéry 10. 9. bude věnován na konto Domu čtyř múz.

"Blázni a milenci a básníci / žijí jen ze své představivosti," říká Theseus ve slavném monologu ze začátku pátého dějství komedie Sen noci svatojánské. Je to nejhranější Shakespearova komedie vůbec, vypovídající o paradoxních proměnách lásky. Téma milenecké lásky se však v této komedii prolíná s tématem imaginace či představivosti, o níž mluví Theseus:
|

Láska a imaginace jdou u Shakespeara vždy ruku v ruce. Jeho Sonety jsou především velkou knihou lásky, zároveň vypovídají o imaginaci, o tvorbě, o psaní sonetů - sonetů o lásce. A ve Snu noci svatojánské nevystupují jen aténští milenci, ale také aténští řemeslníci, kteří hrají divadlo - divadlo o lásce.

Milenci jsou u Shakespeara vždycky blázni. Všichni ztracejí rozum, aby ho v tom nerozumu opět našli. Milenci zároveň jsou u Shakespeara vždycky básníci - už proto, že je všechny napsal Shakespeare. Nemluví obyčejnou řečí, ale obvykle blankversem, někdy rýmovaným věršem, někdy dokonce formou sonetů.

Zdá se, že blázni a milenci a básníci jsou u Shakespeara spjati mnoha pouty a že bez sebe nemohou být. Tam, kde jsou milenci, se hned objeví básníci. A tam, kde jsou milenci a básníci se okamžitě objeví i blázni.

Petruchio je blázen, když se ve Zkrocení zlé ženy rozhodne namlouvat si Kateřinu, Kateřina není zla žena, ale zato je blázen, když se rozhodne Petruchiovi odmlouvat a podle mínění mnohých je ještě větší blázen, když se rozhodne ho milovat a ctít.

Biron je blázen, když se v Marné lásky snaze proti své vůli zamiluje, navíc je básník, protože jenom básník dokáže mluvit o lásce jako on. A není snad čiré bláznovství, když se žena na jevišti převléká za muže, a nikdo nepozná, že je to žena? Ale když tu ženu navíc hraje muž, jak to bylo v alžbětinské době zvykem, je to bláznovství na druhou. A přece to Viola ve Večeru tříkrálovém udělá. A jakmile se stane tímto bláznem, začne mluvit tak, že by se za to nemusel stydět největší básník.

Hamlet je dánský princ, vzdělanec, voják, dvořan, naděje národa, výkvět země, zrcadlo krásy, vzor vzorných mužů, ale zároveň je taky blázen. A milenec. Čtyřicet tisí bratrů dohromady by nemohlo milovat Ofelii tak jako on. A třebaže nedokáže ve hře napsat Ofelii jediný kloudný milostný dopis, je také básník. A ne ledajaký. Čtyřicet tsicí menších básníků dohromady by nestvořilo báseň, jakou - pravda, s pomocí Shakespeara - stvořil on.

A není Romeo blázen, když se zamiluje do Rosaliny? Navíc je to bláznovství načichlé petrarkovskou módou milostné mluvy. A nestane se z něho básník, jakmile spatří Julii? Dokonce sonetový básník. Ale ani na tom by nebylo nic tak neobyčejného - i sonetoví básníci mohou být konvenční epigoni. Jenže z Romea se stane skutečný básník, neboť neskládá módní veršíky, ale mluví řečí posvěcenou láskou. Sonet, který říká společně s Julií, je liturgií lásky, zároveň je to sonet o svatém a smyslném doteku lásky.

Shakespearovy sonety nejen něco říkají, ale také něco dělají. A sonet, který spolu stvoří Romeo a Julie, se sám stává milencem i milenkou a předvádí na jevišti akt milování.

To všechno uvidíte a uslyšíte v pořadu Blázni a milenci a básníci. Budem si trochu hrát se zrcadly. Blázni se budou zrcadlit v milencích a ti zase v básnících, komedie v tragédiích a tragédie v komediích, hry v sonetech a sonety v hrách. Láska ve smrti. Smrt v lásce. Řeč v mlčení a mlčení v řeči. Možná, že se nám podaří v tom zrcadlení představit Shakespearův svátek řeči, především řeči lásky, trochu jinak, než jak je obvykle vnímáme.