| 12. září 2005 | |
|||
| 18. srpna 2005 | |
|||
| 23. července 2005 | |
|||
| 21. července 2005 | |
|||
| 29. června 2005 | |
|||
| 8. června 2005 | |
|||
| 13. května 2005 | |
|||
| 18. dubna 2005 | |
|||
| 8. dubna 2005 | |
|||
| 6. října 2004 | |
|||
|
Posledních 500 lístků na Večer tříkrálový (na pátek 2.9.) uvolnili do prodeje pořadatelé z Agentury Schok na představení Večer tříkrálový s Jiřím Langmajerem, Lindou Rybovou, Zuzanou Vejvodovou a Oldřichem Navrátilem. „Letošní novinka, komedie o různých podobách lásky, je před vyprodáním, do prodeje dáváme poslední rezervované vstupenky,“ říká výkonný ředitel festivalu Václav Beránek. „Pár desítek lístků lze sehnat ještě na jiná data než na 2. září, ale jde už opravdu o poslední zbytky,“ dodává Beránek, který radí zájemcům o letošní Shakespearovské slavnosti zajistit si lístky včas. Pohodlně lze v Nejvyšším purkrabství vidět ještě Romea a Julii: inscenace v režii Martina Huby s Emílií Vášáryovou, Bohumilem Kleplem, Miroslavem Táborským, Davidem Suchařípou a Markem Vašutem se na Pražském hradě hraje do 27. srpna. „Také Romeo a Julie, podobně jako Hamlet, letos končí – příští rok už s tímto představením v programu nepočítáme,“ říká Beránek. A jak vypadá divadlo pod širým nebem v letošním chladném létě? „Kvůli dešti jsme za celé léto zatím rušili pouze jedinkrát a jenom dvakrát jsme nedohráli,“ říká Václav Beránek o produkcích v Nejvyšším purkrabství. Při nepříznivém počasí lze navíc vstupenky vyměnit na jiný termín nebo je proplatit v místě jejich zakoupení. „Zrušení představení bereme jako poslední možnost v extrémních podmínkách, a tak o něm rozhodujeme vždycky přímo na místě – pokud tedy má někdo lístek, určitě mu doporučujeme na Hrad přijít, právě kvůli publiku se vždycky snažíme hrát. A to se nám zatím letos i navzdory chladnějšímu počasí skoro až zázračně daří.“
|
|
Pěkné počasí, které v pražském Nejvyšším purkrabství umožnilo odehrát už čtyřiadvacet představení Večera tříkrálového, si ve čtvrtek 21.7. poprvé vybralo dovolenou: pršelo už od pozdního odpoledne a když déšť nepřestal ani po dvaceti minutách po půl deváté, rozhodli se pořadatelé z Agentury SCHOK představení zrušit. Pětistovce divákům, kteří společně s organizátory trpělivě čekali, zda se přece jen nevyčasí, se pak procítěně omluvil Miroslav Táborský. Použil při tom slova Karla Čapka z eseje Jak se dělá divadlo: „Každý večer je divem, že se vůbec hraje. A když se hraje, že se hraje až do konce. Divadelní představení nevzniká uskutečněním nějakého záměru, nýbrž ustavičným překonáváním nesčíslných a nečekaných překážek…“ Jak Táborský přiznal, Čapkův citát býval kdysi součástí jeho jevištního textu a dodnes ho má v paměti jako zálohu pro podobné případy: „Čapka nasazuji v případě, že se něco nečekaně pokazí nebo nevydaří. Na Shakespearovských slavnostech jsem ho letos vytáhl poprvé a doufám, že s ním budu moci i nadále spíš šetřit.“ Pořadatelé poté divákům nabídli, aby si lístky buď nechali zpětně proplatit v místě, kde je koupili – tedy v TICKETPRO nebo v pokladně v Nejvyšším purkrabství. Vstupenky mohou u příslušného prodejce také vyměnit za jakékoli jiné představení v příslušné cenové zóně. „Možnost lístky vyměňovat či vracet je u produkcí pod širým nebem ojedinělá praxe,“ připomíná ředitel slavností Michal Rychlý. „Dovolit si to můžeme jen proto, že máme za zády silného generálního partnera, skupinu PPF. I díky její záštitě můžeme slavnosti provozovat jako kulturní aktivitu a nikoli jen jako čistě výdělečný podnik.“ Večer tříkrálový už v Praze končí, výprava i herci se o víkendu stěhují se do Brna a Bratislavy. V Nejvyšším purkrabství bude Shakespearova komedie k vidění opět koncem srpna a začátkem září. Na brněnském Špilberku, kde právě ve čtvrtek začal festival inscenací Kupec benátský, se naopak vše vydařilo: slovensko-českému ansámblu i režisérovi Romanovi Polákovi, který hru představil ve dvojjazyčném překladu Lubomíra Feldeka a Martina Hilského, tam před půlnocí aplaudovalo až 1100 lidí. Atraktivně obsazené představení s Bolkem Polívkou, Mariánem Zednikovičem, Annou Polívkovou, Janem Přeučilem a dalšími se v neděli 24.7. objeví také v Praze: tam je už ovšem zcela vyprodáno. Na programu české a moravské části slavností se Kupec benátský objeví až příští rok.
|
|
Letní shakespearovské slavnosti chystají změnu programu: po komedii Večer tříkrálový se v Nejvyšším purkrabství objeví i napjatě očekávaný Kupec benátský s Bolkem Polívkou v roli lichváře Shylocka (24.7.-27.7.). Po něm budou následovat dva večery se Shakespearovskými šašky překladatele Martina Hilského (28-29.7.). V srpnu se tu odehraje také Hamlet s Jiřím Langmajerem a poté i Romeo a Julie s Emílií Vášáryovou, Bohumilem Kleplem a Markem Vašutem. Večer tříkrálový se na program vrátí opět koncem srpna a vydrží tu až do 10. září, kdy letošní slavnosti končí. Nejrychleji se v Praze zaprášilo po lístcích na Kupce benátského: v inscenaci režiséra Romana Poláka je největším lákadlem Bolek Polívka v roli Shylocka a jeho dcera Anna Polívková v úloze Shylockovy dcery Jessiky. Čtyři pražská představení Kupce benátského byla vyprodána už koncem května. Na ostatní inscenace jsou však vstupenky stále k mání – exkluzivním předprodejem je TICKETPRO. „Třeba na Shakespearovy šašky, komponovaný večer překladatele Martina Hilského, který v něm i osobně vystupuje, se lze dostat za velmi dobrou cenu,“ upozorňuje ředitel slavností Michal Rychlý. Shakespearovi šašci v režii Karla Kříže se v Nejvyšším purkrabství hrají 28. a 29. července a lístky lze pořídit v rozmezí 210-390 Kč. Také na Hamleta, který se na slavnostech objeví letos už určitě naposledy, a na Romea a Julii, si lze zatím vstupenky koupit ve všech cenových zónách. Sehnat lístky na Kupce benátského je už naopak beznadějné. „Kupec se letos hrál především v Bratislavě a v Praze se proto opravdu jen mihne,“ říká Michal Rychlý. „Diváci ho tu ale ještě určitě uvidí, tato inscenace bude stěžejním představením příštího ročníku slavností.“ Jak se vůči festivalu pod širým nebem chová počasí? „Počasí nám zatím přálo,“ pochvaluje si dosavadní průběh Michal Rychlý. “V Purkrabství sice párkrát sprchlo, ale šlo o krátké přeháňky. Zatím jsme nemuseli ani jednou představení úplně zrušit – pouze jednou (ve středu 20.7.) se kvůli dešti a větru nedohrálo až do úplného finále.“ Pod širým nebem se až do 31. srpna odehrává i výstava Hrdinové z Albionu: velkoformátové fotografie Ladislava Sitenského, instalované v nedalekých jižních zahradách Pražského hradu, jsou ze sbírky generálního partnera slavností, skupiny PPF. Výstava koncipovaná k 60. výročí od konce druhé světové války zachycuje naše hrdinné letce ve službách RAF - jejich životy, tváře i stíhačky. Vstup na ni je zdarma.
|
|
„Těším se na roli, v níž si třeba během představení stihu dát v zákulisí třeba i kafe,“ řekl Jiří Langmajer o postavě Šaška Festa ve Večeru tříkrálovém, novince letošních Letních shakespearovských slavností. Premiéru a první představení však odehrát nemohl – trápily ho vleklé zdravotní potíže. Diváci tak v roli Festa viděli Miroslava Táborského, který s Langmajerem postavu alternuje. I on je momentálně v jednom kole: na Slavnostech končil v noci a druhý den jezdil už od šesti ráno na natáčení. „Skoro celé zkoušení jsem promarodil, mám oslabenou imunitu,“ vysvětlil Jiří Langmajer. “Byl jsem proto moc rád, že mě Mirek Táborský podržel a premiéru za mě odehrál – upřímně řečeno, do rozjetého představení jsem vlastně ještě nikdy nenaskakoval,“ řekl Jiří Langmajer. Přiznal také, že pobyt v zákulisí během hry si vlastně nikdy pořádně neužil: ať už na Shakespearovských slavnostech či na jiných scénách je totiž většinou pořád na jevišti. Organizátoři z Agentury SCHOK ujišťují, že lístky na Večer tříkrálový jsou stále v prodeji a není problém je v tuto chvíli sehnat. Vyprodána jsou zatím pouze čtyři pražská představení Kupce benátského s Bolkem Polívkou v roli Lichváře Shylocka. Tato inscenace má premiéru 1. července na Bratislavském hradě, v Čechách a na Moravě se v plném lesku objeví až příští rok. Současně se Slavnostmi probíhá i výstava Hrdinové z Albionu – kolekce sedmadvaceti velkoformátových fotografií ze sbírek skupiny PPF, generálního partnera Shakespearovských slavností, je k vidění v jižních zahradách Pražského hradu až do 10. září. Výstava se koná u příležitosti výročí konce 2. světové války a představuje zajímavé fotografie Ladislava Sitenského pořízené během jeho působení u 312. československé stíhací perutě a poté na Inspektorátu československého letectva ve válečném Londýně. Vstup na výstavu Hrdinové z Albionu je zdarma. magdalena@shakespeare.cz
|
|
Tisková informace © AGENTURA SCHOK, spol. s.r.o.
William Shakespeare Inscenace Viktora Polesného Překlad Martin Hilský Šašek Feste Jiří Langmajer, Miroslav Táborský Inspice Milan Školník, Radek Ježil, Václav Bláha Premiéra: 24. června 2005, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu Program, aktuality, tiskové informace, fotogalerie: www.shakespeare.cz Pořadatelé: AGENTURA SCHOK spol. s r. o.
William Shakespeare Osoby a obsazení: Romeo Ladislav Hampl Inspice: Milan Školník, Radek Ježil Premiéra: 25. června 2004, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu William Shakespeare Osoby a obsazení: Hamlet Jiří Langmajer
William Shakespeare Inscenace Romana Poláka Překlad Lubomír Feldek, Martin Hilský Osoby a obsazení: Shylock, žid Bolek Polívka Mediální servis a PR: Janka Lichardová, lichardova@toptv.sk Premiéra: 1. 7. 2005 v Bratislavě Martin Hilský Večer Martina Hilského, režie Karel Kříž Premiéra: 17. 6. 2005 od 20:30 sál v Nejvyšším purkrabství „To ty jsi lásko, moje věčné téma, Úvodní zpěv Šaška Festa (Sonet 76, přeložil M. Hilský)
O LETNÍCH SHAKESPEAROVSKÝCH SLAVNOSTECH 2005 Slavnosti mají letos patrně nejpestřejší program v celé své historii. Kromě dvou repríz se chystají hned tři premiéry: festival v Praze zahájí už 17. června nové představení SHAKESPEAROVI ŠAŠCI, které připravil a osobně uvede překladatel Martin Hilský (r. Karel Kříž). Stěžejní inscenací české části Slavností bude tento rok VEČER TŘÍKRÁLOVÝ v režii Viktora Polesného. „Po třech letech, kdy Slavnostem vévodily premiéry tragédií - Král Lear, Hamlet, Romeo a Julie - se tak diváci mohou opět těšit na komedii,“ říká Michal Rychlý, ředitel festivalu. Do klíčových rolí obsadil Viktor Polesný herce, kteří jsou známí nejen z divadla, ale i filmu a televize. V úloze Šaška Festa se střídají Jiří Langmajer a Miroslav Táborský, roli krásné, lásku odmítající Olivie ztvární Linda Rybová (alternuje Hana Igonda Ševčíková), tragikomického sluhu Malvolia ztělesní Alois Švehlík (alternuje Jan Vlasák). Violu, která své pravé já skrývá v chlapeckém převleku, hraje Jitka Schneiderová (alternuje Zuzana Vejvodová). Dále hrají Oldřich Navrátil, Jiří Pecha, Marek Taclík, David Švehlík aj. To ale pořád není všechno. Generální partner festivalu, skupina PPF na Pražském hradě zároveň otevírá fotografickou výstavu HRDINOVÉ Z ALBIONU (21. 6. – 10. 9.). „Jde o soubor snímků souvisejících s právě probíhajícím výročním konce druhé světové války,“ uvedla mluvčí PPF Romana Tomasová. Výstava sedmadvaceti zvětšených, originálně instalovaných snímků Ladislava Sitenského bude během léta k vidění v jižních zahradách Pražského hradu. Tématem fotografií jsou stateční čeští letci v Anglii. Skupina PPF tak veřejnosti opět ukáže část ze svojí unikátní sbírky, která patří k nejhodnotnějším kolekcím české fotografie u nás. Tradičním spolupořadatelem divadelního festivalu je i tento rok Hlavní Město Praha a Správa Pražského hradu. Správa Pražského hradu společně se skupinou PPF přinášejí i výstavu Hrdinové z Albionu. Vstupenky na pražská představení jsou k dispozici exkluzivně v TICKETPRO, nejrozsáhlejší předprodejní síti v ČR. Navzdory očekávanému zájmu diváků je vstupné stejné jako loni, pořadatelé ceny nezvyšují. Vstupenky lze v síti TICKETPRO koupit buď on-line na webových stránkách www.ticketpro.cz, telefonicky prostřednictvím profesionálního call centra na čísle 296 333 333 či v některém z prodejních míst v celé republice. TICKETPRO přijímá i objednávky vstupenek doručených e-mailem – ticket@ticketpro.cz, faxem – 234 704 204 – nebo poštou – Klimentská 1515/22, 110 00 Praha 1. Zbylé vstupenky budou pořadatelé z Agentury Schok nabízet i v den konání představení od 15:00 hodin v pokladně v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Cenové rozmezí vstupenek je 250, 400 a 590 Kč. Zvláštní cena byla stanovena pro Shakespearovy šašky: 150 a 200 Kč (do vnitřního sálu Purkrabství), 210, 290 a 390 Kč (venkovní areál Purkrabství). V Brně prodává lístky Centrální předprodej vstupenek: Běhounská 16, Brno, tel: +420 542 210 863, Po - Pá, 9:00-13:00 14:00-18:00. Ceny: 420, 350 a 250 Kč (Večer tříkrálový), 300 Kč (Shakespearovi šašci). PROGRAM A TERMÍNY Premiéra Večera tříkrálového se uskuteční 24. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. „Za ideálního počasí by se jen v Praze mělo odehrát až sedmatřicet repríz,“ říká o nasazení Večera tříkrálového Michal Rychlý z AGENTURY SCHOK. „Sedmkrát je představení plánováno v Brně, pětkrát v Bratislavě.“ Pokud jde o pražský program, otevře ho už 17. června premiéra představení Shakespearovi šašci: večer Martina Hilského se tu odehraje celkem čtyřikrát, z toho dvakrát v nově otevřeném vnitřním sálku, skrytém přímo v srdci Nejvyššího purkrabství. „Hamlet by měl být v Praze uveden až čtrnáctkrát, třináctkrát tu budeme reprizovat i Romea a Julii,“ říká Michal Rychlý. V Praze bude po čtyři večery k vidění i nově nastudovaný Kupec benátský s Bolkem Polívkou v úloze židovského lichváře Shylocka a Annou Polívkovou v roli jeho dcery Jessiky. Jak ale upozorňuje Michal Rychlý, tato inscenace bude letos diváky lákat především v Bratislavě: její premiéra se tu odehraje 1. července a poté se zopakuje celkem sedmnáctkát. Díky novému, pro Slovensko speciálně nastudovanému titulu, by měl letos program na Bratislavském hradě čítat rekordních osmadvacet večerů: kromě Kupce benátského (18x) a Večera Tříkrálového (5x) se tu čtyřikrát odehraje i Hamlet. Festival se pod názvem Shakespearovské dny už tradičně odehraje také v Brně: vedle Večera tříkrálového (7x) a Shakespearových šašků (2x) sem na dva dny zavítá z nedaleké Bratislavy právě Kupec benátský. Tento titul také 21. července přehlídku na brněnském Špilberku zahájí. Celkem se tedy letos počítá s až 126ti představeními (68 v Praze, 11 v Brně a 27 v Bratislavě). I tento rok je program sestaven tak, aby se představení dala v případě špatného počasí v maximální míře nahradit: hraje se většinou 6x v týdnu, soboty a neděle jsou ponechány volné jako rezerva. „Na kulturních akcích pod širým nebem nesou obvykle riziko nepříznivého počasí v plné míře diváci,“ říká Michal Rychlý. „Slavnosti jsou v tomto ohledu výjimečné: pokud představení znemožní nebo už před přestávkou přeruší déšť, vždy jsme otevření možnosti vrátit vstupné nebo se pokoušíme najít jiný, náhradní termín představení.“ Konec letošních Slavností je plánován na 10. září 2005.
VEČER TŘÍKRÁLOVÝ aneb COKOLI CHCETE Podobně jako různé variace lásky obsahuje Večer tříkrálový i různé druhy humoru: od křupanského, reprezentovaného poťouchlou trojicí služky a dvou hospodských kumpánů, až po lehounké žertování dvorských vrstev. Shakespeare si vyhrál také s jemnou ironií slovních hříček, které skvěle ovládá například Šašek Feste. „Při inscenování téhle hry je myslím velmi důležité tyhle momenty odstínit,“ říká režisér Viktor Polesný. „Když se vsadí pouze na hrubozrnnou legraci, publikum se v první části obvykle válí smíchy – po přestávce se už ale těžko hledá klíč, o čem tenhle příběh ještě hrát.“ „Zápletka Večera tříkrálového je prostá,“ doplňuje dramaturgyně Kristina Žantovská. „Sledujeme příběh dívky-dvojčete, která svůj milostný cit i své pravé já skrývá v chlapeckém převleku, což je oblíbený motiv Williama Shakespeara. Nemůže tak vyjevit svou lásku k milovanému muži a současně musí odrážet vášnivou náklonnost ze strany jiné ženy. Je to dokonalý, mnohovrstevnatý, geniálně napsaný dramatický kus. Téměř všechny postavy někoho milují – ale jejich láska není opětována. A přestože finále komedie korunuje trojnásobná svatba, je to vyvrcholení poněkud hořké. Nikdo nedostane toho, koho si původně vyhlédl. Všichni se tu občas chovají jako blázni – otázka však je, jako vždy u Shakespeara, kdo je skutečným bláznem, kdo ze sebe šaška jenom dělá a koho ke skutečnému šílenství málem doženou.“ Jak dále upozorňuje Kristina Žantovská, „Půvab Večera tříkrálového spočívá i v tom, že je velkým divadlem o hercích a divadle. Zapletený děj nutí všechny postavy, aby hrály určité role, a je to hra hravá i sebezáchovná. A je v ní i narcistní exhibice a předstírání, že nejsem tím, kým ve skutečnosti jsem, a zároveň touha být někým jiným… Převlek a hra s identitou není výbavou jediné postavy, Šaška Festa, který jakoby do tohoto ani příběhu nepatřil. Vyniká vtipem, slovní ekvilibristikou – blízkou Hamletově výmluvnosti – bystrým rozumem a melancholií tuláka, který ví své o neúprosně ubíhajícím čase a konci každého lidského snažení…“ Právě výběru herců věnoval Viktor Polesný velkou pozornost. „Při obsazování jsem sázel na intuici, osobní sympatii a důvěru. Snažil jsem se zkrátka, aby se sešli nejenom kvalitní herci, ale i lidi, kterým spolu bude dobře.“ V úloze VIOLY, převlečené většinu hry za mladíka Cesaria, se střídá Jitka Schneiderová se Zuzanou Vejvodovou. „Potřeboval jsem kvalitní herečku, které bychom věřili mimo jiné i její cílevědomost a statečné odhodlání,“ říká režisér. „Vždyť křehká Viola by pro svého milovaného Orsina udělala téměř cokoli, pro lásku neváhala zapřít dokonce sama sebe.“ V roli ŠAŠKA FESTA alternují Jiří Langmajer a Miroslav Táborský. „Toho prvního jsem ho myslím poprvé angažoval v jeho šestnácti letech,“ vzpomíná na Jiřího Langmajera režisér Polesný. „Už tenkrát bylo jasné, že Jirka je mimořádný talent. Vyprosil jsem si ho tenkrát osobně u vedení konzervatoře, kde ho coby zlobivého studenta pochopitelně nechtěli nikam pustit.“ Miroslava Táborského naopak potkal Viktor Polesný při práci poprvé. „Miroslav je velmi sugestivní, soustředěný a skromný herec – to byla příjemná spolupráce. Stejně jako s Lindou Rybovou, která tu ne náhodou hraje OLIVII – dámu, kterou všichni milují, a ona sama se nakonec také slepě zamiluje. Linda je výjimečně krásná, kultivovaná a jemná bytost – kromě toho, že je to taky moc dobrá herečka. Podobně jako Hana Igonda Ševčíková, která se s Lindou Rybovou o Violu dělí. I ona má na kontě už spoustu velkých rolí. A podobně bych mohl vychválit i všechny další herce,“ říká režisér. Dodejme, že v úloze Oliviina správce MALVOLIA uvidíme Aloise Švehlíka v alternaci s Janem Vlasákem. „Malvolio je typ, kterého nikdo nemá moc rád,“ říká Viktor Polesný. Pro sucharského správce záměrně nevolil komediální typ, ale výraznou, respekt budící osobnost. „Malvolio po obdivu a moci velmi touží, takže se snadno stane obětí krutého žertu. Svůdná možnost, že by byl svou paní ctěn a snad i milován, ho málem připraví o rozum a nakonec z něj udělá dokonalého pitomce.“ Herecké obsazení prozrazuje, že v inscenaci figuruje několik skutečných manželských či partnerských dvojic: třeba Jitka Schneiderová s Davidem Švehlíkem, do jejichž rodiny patří i tchán a otec Alois Švehlík. Hanu Igondu Ševčíkovou v roli Olivie si ve hře předchází její skutečný manžel Marko Igonda v úloze Orsina, Zuzana Vejvodová jako Viola se tu potkává s Pavlem Nečasem coby Antoniem. „Skutečné páry jsem obsadil záměrně,“ říká režisér Polesný. „Předpokládám totiž, že když si dva lidé rozumějí a mají se rádi, na jevišti se to pozná. A když už musí velký kus léta obětovat práci, tak ať je to dobrá práce v příjemné společnosti.“ Podstatnou roli ve Večeru tříkrálovém hraje také hudba Miloše Štědroně. Jak by také ne: jen těžko bychom u Shakespeara hledali múzičtější kus. Zejména Šašek Feste tu takřka neustále hraje či zpívá. Objeví se tu dokonce trojhlasý kánon, který si se Šaškem rozverně střihne i pan Tobiáš a pan Ondřej Třasořitka. Kromě chytlavých hudebních nápadů se Miloš Štědroň při komponování opíral i o hlubokou znalost renesanční hudby – i proto mohl dodat režisérovi kánon hned ve třech verzích. K Večeru tříkrálovému skládal mimochodem muziku už potřetí. O recyklaci úspěšných melodií z minulých let však nelze mluvit. „Staré partitury jsem bohužel poztrácel při stěhování,“ říká Miloš Štedroň. „Škoda, docela rád bych se podíval, co jsem už pro tenhle titul kdysi vymyslel. Protože ale vždy vycházím z přání režiséra, nejspíš bych i tak stavěl celý koncept znova.“ Jeho nejnovější hudební doprovod Večera tříkrálového vychází ze dvou základních melodií – lyricky podmanivé a divoké, dramatické. „Stylově jde o dost různorodou směs, vycházející z vybraných forem v dějinách hudby,“ říká Miloš Štědroň. V písních Šaška Festa tak zazní ozvěny loutnové písně, jak ji znala vrcholná renesance, v jeho ironickém popěvku směrem k Malvoliovi zaslechne školené ucho vlivy klasicistní. „Asi nejvýrazněji jsem uplatnil formu villonely, což je v podstatě dobový popsong: touhle jednoduchou, na 4 tónech postavenou písničkou se kdysi trumfovali nejlepší dvorští skladatelé. Právě zdánlivý primitivismus činí villonellu tak nadčasovou a přitažlivou.“ Pokud jde o použité nástroje, zazní tu flétny, viola, gamba, několik vrstev bicích a syntezátorová loutna. Rytmické nástroje budou mít v rukou i herci, kteří nahranou stopu občas živě doprovodí. Scénu Večera tříkrálového vytvořil Petr Matásek. Pedagog na pražské AMU, scénograf a dříve i dlouholetý kmenový výtvarník divadla Drak v Hradci Králové, vytvořil řadu pozoruhodných inscenací, mj. Marlowovu Tragickou historii o doktoru Faustovi (Cena Alfréda Radoka za nejlepší scénografii roku 2001). Při navrhování scény do prostoru Nejvyššího purkrabství vycházel z tematické mnohoznačnosti i hravého, „rozhýbaného“ charakteru hry. „Pražské purkrabství nabízí nejen klasickou rovinu hlediště, ale i všemožné vchody, výškové úrovně a proluky, které lze při návrhu scény velmi dobře využít,“ říká Petr Matásek. „Zvlášť v případě Večera tříkrálového, kde postavy tak často dramaticky mění svou pozici – společenskou, názorovou i citovou.“ Scéně vévodí pohyblivá stěna s dekorem renesanční látky, za níž prosvítá obraz ´Gabriele d´Estrées a její sestra vévodkyně z Villarsu v lázni´: koketní výjev dvou nahých dam z dílny fotainebleauské školy, je prodchnutý chladným, na odiv stavěným erotismem. Obraz je digitálně natištěn na průhlednou síťovinu, jejíž nasvícení umožňuje vytvářet zajímavé prostorové efekty. Iluzivní hru průhledných stěn a tylů doplňuje efekt pohyblivých dekorací. Významnou součástí scény je i takzvaný „prostor pravdy“. „Na předsunuté ploše o velikosti 2x2 metry se v inscenaci odehrávají stěžejní momenty a konflikty a figury tu často odhalují své pravé já,“ říká Petr Matásek. „Molo vysunuté směrem k publiku ruší odstup mezi jevištěm a hledištěm, postavy hry se najednou ocitají takřka přímo mezi diváky. Dutina pod plochou zároveň slouží jako vězeňská kobka pro nešťastného správce Malvolia.“ Kostýmy jsou dílem Aleny Schäferové. S Viktorem Polesným spolupracovala už na pohádkovém seriálu O ztracené lásce, válečném dramatu Hodina tance a lásky a celovečerním filmu Milenci a vrazi. Jako kostýmní výtvarnice je podepsána také pod filmem Sametoví vrazi a tv seriálu Strážce duší. „Kostýmy Večera tříkrálového vycházejí z dobové renesanční módy, materiály jsem však volila současné a co nejvzdušnější,“ říká Alena Schäferová. Při navrhování kostýmů se zaměřila zejména na zřetelné linie a barevnost, vycházející z barevného ladění dekorace. „Správný kostým by měl být v souladu s jevištním prostorem, ale hlavně musí vyjadřovat charakter postavy,“ říká Schäferová, která chtěla, aby byly i z poslední řady všechny figury okamžitě rozeznatelné. „Každý z hrdinů má proto svoji siluetu i svou barvu – třeba Orsinovo bílé, rafinovaně poskládané oblečení odráží jeho sebevědomí dvořana, ale i jeho zálibu v sobě samotném. Sluha Malvolio obléká tmavý, hranatě přísný kabát, zatímco ke služce Marii patří spíš plebejsky přidrzlá, oranžově kvetoucí sukně. Olivie v jednu chvíli odhodí smutek a od černých šatů vdovy přejde k zelenkavé, decentně zdobené róbě – i ona si však dává pozor, aby pokaždé vypadala nejen odmítavě, ale i přitažlivě. Postavy Večera tříkrálového mi připadají jako lidé, kteří si na svůj vzhled dost potrpí. Snad s výjimkou dvojčat Sebastiana a Violy, kteří nosí praktické, unisex střižené pumpky, a samozřejmě Šaška Festeho, který si také z oblečení velkou hlavu nedělá: tomu jsem navrhla pestrý patchworkový kabát, v němž jsou přítomné všechny barvy z kostýmů ostatních postav.“ SLOVO PŘEKLADATELE: V kontextu Shakespearovy dramatické tvorby se Večer tříkrálový jeví jako komedie středního období, která v mnohém ohledu navazuje na Shakespearovy rané hry, ale zároveň předjímá témata, motivy a obrazy her pozdních. Na první pohled jsou například zřejmé podobnosti Večera tříkrálového s komedií Marná lásky snaha. Oliviino rozhodnutí stranit se po sedm dlouhých let okolního světa a truchlit za zemřelého bratra je stejně idealistické a utopické jako slib navarského krále a jeho tří společníků žít po tři roky v askezi a věnovat se umění a vědám. Nádhernou scénu trojnásobného odposlouchávání v Marné lásky snaze je možné vidět jako předobraz daleko slavnější scény z Večera tříkrálového, v níž Malvolio, puritánský nepřítel svátečního času, čte domnělý Oliviin dopis, zatímco pan Tobiáš, pan Ondřej a Fabián ho sledují a podobně jako navarští pánové bohatě komentují to, co vidí. Viola převlečená za Cesaria připomene Rosalindu převlečenou za Ganyméda v komedii Jak se vám líbí či Porcii převlečenou za Baltazara v Kupci benátském a veselicová atmosféra bláznivého, podivně vyšinutého světa je zase variací středoletního třeštění ve Snu noci svatojánské. Zároveň Večer tříkrálový předjímá atmosféru pozdních romancí či romantických tragikomedií. Obraz moře jako ničivého i životadárného živlu spojuje Večer tříkrálový především s Periklem (Viola se domněle utopí v moři stejně jako Thaisa a stejně jako ona je z moře znovuzrozená), částečně i s Cymbelínem, Zimní pohádkou a Bouří. Ve Večeru tříkrálovém se zkrátka Shakespeare ohlíží zpět na své dřívější komedie a zároveň se dívá dopředu k romancím. Stejně podvojné a shakespearovsky mnohoznačné jsou i čas a místo děje Večera tříkrálového. Název hry může, ale také nemusí znamenat, že se její děj odehrává v zimě. Pan Tobiáš sice jednou dvanáctou noc zmíní v kratičkém popěvku, je však jako vždy opilý a jeho popěvek je s největší pravděpodobností nepřesnou citací nějaké blíže neurčené vánoční koledy. Když však Olivie řekne „On se nám dočista zbláznil“ (v originále "Why, this is very midsummer madness"), připomene bláznění středoletní noci a šestý leden, dvanáctá noc vánoční, se prolne se středoletním časem. Ve Večeru tříkrálovém platí zimní i letní čas zároveň. Podobně dvojznačné je i místo hry. Ilýrie odpovídá přibližně dnešní severní Albánii či Kosovu a v Shakespearově době to byl jeden z městských států podřízených Benátské republice. Ilyrové měli v antice i v renesanční době pověst nebezpečných pirátů – Shakespearův Antonio nepochybně vychází této představě vstříc. Uspořádání Oliviiny domácnosti i její obyvatelé zároveň připomínají typický alžbětinský šlechtický dům a alžbětinské reálie prosvítají exotickým prostředím Večera tříkrálového ještě výrazněji, než je tomu v Marné lásky snaze, Jak se vám líbí či Snu noci svatojánské. Snad nejpodstatnější však je, že Ilýrie, ještě víc než aténský les Snu noci svatojánské či ardenský les v komedii Jak se vám líbí, představuje krajinu duše, prostor Shakespearovy básnické imaginace, v němž věci nejsou tím, čím se zdají být, a v němž se realita prolíná s iluzí a skutečnost se snem. Jedna tvář, jeden hlas a jeden šat. Ve Večeru tříkrálovém všechno je a není. Viola je i není Cesario. Cesario je i není Sebastian. Láska je i není láska. Miluje Orsino opravdu Olivii, anebo miluje lásku? Není zamilovaný do své vlastní zamilovanosti? Jsi, lásko, chtivá, lačná jako moře, Myslím, že v této přeludovosti, v tomto mámivém zrcadlení všeho ve všem, je klíč k významu Večera tříkrálového. A jaký to všechno má smysl? I na to dal nejlepší odpověď sám Shakespeare, když ve Snu noci svatojánské vložil Hipolytě do úst tato slova: Ten příběh sám a každý detail v něm, Režie Šašků se ujal zkušený shakespearovský adaptátor Karel Kříž, který je sám o sobě zárukou profesionálního přístupu a stabilně vysoké kvality. Ten k představení přizval i výrazné, pro projekt zapálené herce – Davida Suchařípu, Jaroslava Medunu, Jana Krafku a Lenku Nesnídalovou. Představení letošní Shakespearovské slavnosti zahajuje. Premiéra a první repríza se mimořádně odehrají v komorním sále, skrytém přímo v srdci Nejvyššího purkrabství: byť jde o prostor velmi provizorní, znovu otevřený sál s výhledem do Zlaté uličky představuje sám o sobě lákadlo, jemuž je těžké odolat… Další tři představení uvidí publikum i na venkovním nádvoří Nejvyššího purkrabství a v Brně na nádvoří Staré radnice. SLOVO PŘEKLADATELE: „Blázni, pane, obcházejí zem jako slunce,“ prohodí jaksi mimochodem šašek Feste Viole v Shakespearově komedii Večer tříkrálový a dodává: „Svítí všem stejně.“ V jediné větě tak Feste řekne víc než učená pojednání o shakespearovských šašcích a bláznech. Říká, že blázni a šašci jsou svobodní jako slunce, neboť smějí beztrestně říkat lidem pravdu do očí. Že jsou spravedliví jako slunce, neboť svítí stejně žebrákům i králům. Že šašci a blázni jsou nejen osvícení, ale osvěcují jiné, neboť – opět jako slunce – jsou zdrojem světla a radosti. Slunce bylo v době renesance tradičním symbolem králů. Takže Feste vlastně říká, že šašci jsou králové. Zároveň ale říká, že na bláznech a šašcích je cosi bytostně plebejského. Může za to ono slovo „obcházet“. Slunce shakespearovského šaška je poutník, který s mošnou na zádech a s holí v ruce obchází zem jako věčný bezdomovec a žebrák. Shakespearovský šašek je zkrátka král i žebrák v jedné osobě, pořád rozdává moudrost a žebrá o peníze. „Žebrat umíš dobře,“ řekne Viola. „Že brát umím dobře?“ odpoví na to šašek. Angličtí i evropští králové Shakespearovy doby si vydržovali šašky. Šaška měl Jindřich VIII., šaška si vydržovala královna Alžběta i její nástupce král Jakub. Dokonce i arcibiskup canterburský John Whitgift si vydržoval šaška. Šaška si vydržoval i Shakespeare ve svých hrách. Jeho šaškové, klauni a blázni obývají nejen jeho komedie, ale také jeho tragédie. Vrátný v Macbethovi je šašek a klaun. Hrobníci v Hamletovi jsou šašci a klauni. I lebka v Hamletovi je šašek a klaun. Šašek vystupuje i v Othellovi a v Králi Learovi hraje Šašek jednu z hlavních rolí. Dokonce ve hře zůstává, i když z ní asi v polovině odejde, neboť jeho roli přejímá král Lear. Největším šaškem a bláznem v největší Shakespearově tragédii je Lear sám. Shakespearova hra bez šaška je jako den bez slunce. Neboť i když je zataženo, dokonce i když prší, někde za mraky svítí slunce. Ani ta nejčernější obloha, ani ten nejprudší liják se bez slunce neobejdou. Slunce svítí, i když prší. A Shakespearův šašek je i tam, kde není. O tom všem bude pořad Shakespearovi šašci, aneb chvála bláznovství na letošních Letních shakespearovských slavnostech. Bude především o pozoruhodných proměnách Shakespearových šašků a klaunů, o postoji ke světu a k životu, který je v shakespearovském bláznění obsažen. Také o tom, jak blázni jsou moudří, když vědí, že jsou blázni. O tom, že všichni jsme blázni, ale někteří z nás o tom nevědí. O tom, že převrácený sváteční svět shakespearovských bláznů a šašků je vždy iluzí, ale vychází z moudrého předpokladu, že největší iluzí je myslet si, že lidé se obejdou bez iluzí. I o radosti bude ten pořad, o tom pověstném slunci v duši, které svítí, i když prší. Herci v rolích shakespearovských klaunů, šašků a bláznů o tom všem budou hrát i zpívat. Například takhle: Když jsem byl ještě malý kluk, Když jsem se, trouba, oženil, Když uleh´ jsem pod tíží let, Jo, svět, ten dávno započal, Martin Hilský
ROMEO A JULIE Romea a Julii pojal Martin Huba jako roztančené, rafinovaně aktualizované představení s neokoukanými hlavními představiteli. Ty obklopují suverénní herecké hvězdy, které režisér často vytipoval z předchozí úspěšné spolupráce. V obsazení Romea a Julie tak figuruje například Emília Vášáryová, Bohumil Klepl, David Suchařípa, Miroslav Táborský nebo Marek Vašut. Ti všichni se také tento rok na scéně objeví. Obsazení ústředního mileneckého páru předcházel velký konkurz v Praze a Bratislavě, na který se přihlásilo přes dvě stě adeptů. Jednou z vítězek byla i Zuzana Vejvodová (ve VEČERU TŘÍKRÁLOVÉM letos hraje také Violu). Půvabná herečka je známá např. z Divadla na Fidlovačce nebo z divadelní verze muzikálu Rebelové. Jako Romea uvidíme Ladislava Hampla (Bolero, Silný kafe): talentovaný mladík, čerstvý člen souboru Divadla Na Zábradlí, byl původně obsazen jako Parise – svým výkonem však Martina Hubu přesvědčil, že si zaslouží spíš hlavní roli. Romeo a Julie je i pozoruhodným dílem z hlediska jazyka hry a jejího překladu: „Jde o nádhernou přehlídku tehdejší rétoriky,“ říká překladatel Martin Hilský. Ten se při překladu Romea a Julie vrátil k Shakespearově ranému období – hrám Sen noci svatojánské, Marná lásky snaha, Richardovi III. i sonetům – všechna zmíněná díla, libující si v jiskřivých slovních hříčkách, už do češtiny převedl. „Romeo a Julie je navíc velkým divadelním sonetem v akci,“ říká Martin Hilský, který sílu, náboj, ale i paradoxnost sonetů právě v Romeovi a Julii zřetelně vnímá. „Sledovat a zachytit oblouk od konvenční řeči postav k nestrojenému vyjádření emocionální pravdy bylo alespoň pro mne velmi napínavé. Zlom v dosavadních životech obou veronských milenců je vyjádřen právě v jejich promluvách: třeba k platonicky zbožňované Rosalině se Romeo obrací zprvu s rozvernou, petrarkovskou dikcí, po setkání s Julií však jeho tón i výrazy radikálně mění směrem k pečlivému, citem prodchnutému vyznání. Hra, která začínala jako komedie, se tak i v řeči jednotlivých postav zvolna láme v tragédii, jejíž finále je nevyhnutelné.“ Představení Romeo a Julie je tento rok naplánováno pouze pro Prahu: v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu se bude hrát bez přestávky od 15. do 27. srpna.
HAMLET „Hamleta s Jirkou Langmajerem vidím jako drama nespokojence – člověka, kterému je těžko na světě,“ řekla režisérka Lucie Bělohradská, v jejímž pojetí by měl princ hledat odpověď na základní otázku „zda být či nebýt v současném světě“. „Zajímá nás drama vztahů, komorní příběh dvou mocnářských rodin žijících v jednom domě, vzájemně propletených profesně i osobně. Zločin tu plodí zločin, tragédie tragédii. Všichni se vzájemně vyvraždí. Inu, Shakespeare.“ Režijnímu ztvárnění odpovídá i nově řešená scéna architekta Ondřeje Nekvasila. Průhledná, dvoupatrová konstrukce, která je dosud nejsložitější scénickou stavbou Letních slavností, má ještě jednu praktickou výhodu: na herce v jejích patrech a ochozech je ze všech stran hlediště dobře vidět. Lucie Bělohradská k tomu říká: „V koncepci scény a režie proto hrají důležitou roli vertikály, které lidem umožňují hledět či stoupat vzhůru. Vertikální pojetí myslím vyhovuje nejen prostoru letní scény, ale i Shakespearově textu: vždyť i princ Hamlet se v téhle hře pohybuje mezi nebem a hrobem.“ Součástí výtvarné koncepce jsou i kostýmy Zuzany Ježkové inspirované střízlivými oděvy filmu Matrix. Zuzana Ježková vycházela spíš z charakterů postav než z konkrétní historické epochy – oblek Polonia je tak pojat v lehce napoleonském duchu, šaty Ofélie jsou naopak mírně provokativní, ale i secesně elegantní. Kostým Hamleta navíc ovlivnila i osobnost hlavního představitele. „Jirka Langmajer nesnáší zbytečný kus oděvu,“ říká Zuzana Ježková, „míním to samozřejmě tak, že přijde s naprosto přesnou představou, co Hamlet musí mít a co už ne.“
KUPEC BENÁTSKÝ
KDO JE KDO:
tvůrci Viktor Polesný – režie Divadelní, televizní a filmový režisér a scenárista patří k vyhledávaným tvůrcům ve svém oboru. Absolvent FAMU, obor dokumentární tvorba (1977) má na kontě přes 150 dokumentárních filmů, z nichž mnohé prozrazují jeho zaujetí světem divadla (např. 1978: Zrcadlo doby – profil Divadla na Vinohradech, 1992: Zrcadlení Evalda Schorma – portrét režiséra, 1999: SEMAFOR – šestidílný seriál o historii divadla, 2002: Miroslav Macháček – portrét, 2003: Dvanáct – Po čtyřiceti letech – skupinový portrét dvanácti bývalých absolventů herectví aj.) Od poloviny 80. let je podepsán pod řadou televizních filmů a inscenací, vyznačujících se kvalitními předlohami a výraznými výkony špičkových českých herců. Připomeňme např. inscenaci Smlouva podle S. Mrožka s V. Dlouhým a G. Opočenským (1989), drama Hostina J. Hubače o konfliktu císaře Nerona s básníkem Petroniem s J. Bartoškou a M. Vašutem (1993), adaptaci knihy M. Bulgakova Divadelní román s V. Dlouhým a J. Kačerem (1994), psychologické drama Německý uprchlík podle B. Mallamuda s J. Langmajerem a B. Rösnerem (1994), televizní film Milenec Lady Chatterleyové podle D. H. Lawrence se Z. Studénkovou, B. Rösnerem a M. Vašutem (1997), adaptaci románu V. Neffa Trampoty pana Humbla s M. Donutilem (1997), adaptaci románu F. Werfela Sjezd abiturientů s J. Lábusem a J. Schmitzerem (1998), devítidílný televizní seriál O ztracené lásce podle E. Hudečkové (2001), inscenaci Revizor podle N. V. Gogola s O. Kaiserem a J. Lábusem, adaptaci Kohoutova románu Hodina tance a lásky s B. Rösnerem, Z. Adamovskou a E. Geislerovou (2003), drama Vítězství podle J. Conrada (2004) atd. V roce 2004 natočil Viktor Polesný i první celovečerní hraný film Milenci a vrazi. Úspěšná jako jeho televizní díla jsou i jeho divadelní představení: také zde si Viktor Polesný dokáže přesně vybrat látku i herce, kteří se pak mohou ve svých rolích patřičně blýsknout. Uveďme alespoň - F. M. Dostojevskij: Zločin a trest (Divadlo v Řeznické, 1989), S. Beckett: Čekání na Godota (Divadlo bez Zábradlí, v hlavních rolích K. Heřmánek a L. Mrkvička, 1990), P. Kohout: August, August, August (Činoherní studio Ústí nad Labem, v hl. roli Josef Carda, 1992), W. Shakespeare: Macbeth (Rokoko, hl. role V. Dlouhý, 1993), A. Miller: Poslední Yankee (H. Maciuchová, E. Balzerová a J. Vlasák, 1996), E. Albee: Křehká rovnováha (Divadlo na Vinohradech, J. Hlaváčová, P. Kostka, Z. Adamovská, H. Maciuchová, 1997), E. Ionesco: Král umírá (J. Bartoška a V. Cibulková v hl. rolích, 2002), A. Miller: Smrt obchodního cestujícího (divadlo Rokoko, s J. Vlasákem v hlavní roli, 2003), Carson Mc Cullersová, E. Albee: Balada o smutné kavárně (Divadlo v Řeznické, 2005). Viktor Polesný je několikanásobným držitelem cen a prémií Literárního fondu za dramatickou tvorbu, má na kontě cenu Trilobit (za Sjezd abiturientů), jeho dokumenty posbíraly řadu trofejí na českých i zahraničních festivalech. Martin Hilský – překlad Prof. PhDr. Martin Hilský, anglista, překladatel, esejista a profesor anglické literatury na Univerzitě Karlově, patří k předním českým překladatelům Shakespearova díla. Své bravurní, sofistikované konstrukce Hilský vždy opírá o důkladnou znalost jazyka a dobových reálií: jeho překlady jsou tak – při vší pokoře vůči předloze – jiskřivé a moderní. První shakespearovský překlad vytvořil Martin Hilský v roce 1984: o Sen noci svatojánské ho tehdy požádal režisér Karel Kříž. Právě on se letos ujal i Hilského nejnovějšího díla, komponovaného večera Shakespearovi šašci. Profesní dráha: Do roku 1965 studoval angličtinu a španělštinu na FF UK v Praze. V roce 1968 byl v konkursu vybrán na stipendijní pobyt na univerzitě v Oxfordu a jeden rok (1968-69) působil jako mladší vědecký pracovník na Linacre College. V letech 1989-98 stál v čele Ústavu anglistiky a amerikanistiky UK, nyní zde působí jako profesor. Překlady W. Shakespeara: Sen noci svatojánské (1984), Marná lásky snaha (1987), Jak se vám líbí (1991), Zimní pohádka (1992), Perikles (1993), Zkrocení zlé ženy (1994), Cymbelín (1995), Kupec benátský (1995), Veselé paničky windsorské (1996), Othello (1997), Mnoho povyku pro nic (1997), Sonety (1997), Macbeth (1998), Antonius a Kleopatra (1998), Večer tříkrálový (1999), Hamlet (1999), Bouře (2000), Komedie omylů (2000), Jindřich IV. (2000-2001), Richard III. (2001), Král Lear (2002), Richard II. (2002), Jindřich V. (2003), Romeo a Julie (2004). Martin Hilský je autorem monografie Současná britská próza (1992) a knižní studie angloamerické avantgardy Modernisté (1995), editorem a spoluautorem knihy esejů o americké próze Od Poea k postmodernismu (1993) a britské próze Od slavíka k papouškovi (2003). Napsal několik desítek studií a esejů o anglické a americké literatuře. Ve dvojjazyčné shakespearovské edici opatřené rozsáhlými úvodními studiemi a komentáři vydal v nakladatelství TORST Sen noci svatojánské (1996), Sonety (1997), Kupce benátského (1999) a Hamleta (2001), v nadaci Evropský literární klub (ELK) postupně vycházejí jeho překlady celého Shakespearova díla. Za překlad Shakespearových Sonetů (1997) obdržel Martin Hilský Jungmannovu cenu, cenu Toma Stopparda za rok 2002 udělenou Nadací Charty 77 za překlady a interpretaci Shakespearova díla a Výroční cenu za rok 2002 Nadace Českého literárního fondu za rozhlasový pořad o Sonetech Williama Shakespeara. V roce 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady jmenovala královna Alžběta II. čestným členem Řádu Britského impéria. Skupina PPF - generální partner Slavností Skupina PPF je jedním z nejvýznamnějších českých finančních investorů. Skupinu tvoří například Česká pojišťovna, Home Credit, eBanka a specializované společnosti zabezpečující komplexní servis spojený se správou majetku. Agentura SCHOK, spol. s r. o. – pořadatel Pořadatelskou Agenturu SCHOK reprezentuje ředitel festivalu Michal Rychlý a výkonný ředitel Agentury Václav Beránek. Významný podíl na koncepci a úspěchu festivalu mají i její dva producenti Dan Bartek a Evžen Hart. Agentura SCHOK se zabývá organizováním kulturních, společenských a firemních akcí, produkuje konference atd. Solidní produkční zkušenosti společně s uměleckým, společenským a manažerským zázemím jejího vedení dělají z této agilní firmy ideálního organizátora akce typu Letních shakespearovských slavností. Ty pořádá už od roku 1998. Právě v její péči s podporou generálního partnera, skupiny PPF, se Slavnosti vyšvihly v přední událost kulturní sezony. O produkčním a PR servisu Agentury SCHOK více na www.shakespeare.cz.
KDO JE KDO: herci JIŘÍ LANGMAJER – Šašek Feste (Večer tříkrálový) a Hamlet (Hamlet) Respektovaný a velmi žádaný divadelní herec pochází z muzikantské rodiny – místo houslí šel však nakonec studovat herectví. Státní konzervatoř dokončil v roce 1987 a brzy svůj všestranný múzický talent prověřil v mnoha pražských kamenných divadlech, na malých scénách, ve filmu i v televizi. Od roku 1992 se stal členem ansámblu Divadla Pod Palmovkou, kde vytvořil mnoho pozoruhodných rolí: byl neodolatelným Amadeem, básníkem a podvodníkem Peerem Gyntem i krutým a dětinským císařem Caligulou. V Broucích, evangeliu o Beatles, ztvárnil Johna Lennona. Jeho nejnovějším projektem je zde titulní úloha v inscenaci Kean. Jiří Langmajer získal mnoho významných hereckých cen. Za roli Emila ve filmu Návrat idiota byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, za hlavní úlohy v inscenacích Platonov a Život je sen byl navržen na Cenu Alfreda Radoka. Je držitelem Ceny Thálie, kterou mu udělila Herecká asociace za ztvárnění obávaného Caliguly. Z filmů dále připomeňme tituly Proč?, Copak je to za vojáka..., Díky za každé nové ráno, Zdivočelá země, Král sokolů. Kromě své domovské scény hostuje v řadě dalších divadel (Hudební divadlo v Karlíně, Divadlo v Řeznické, Viola, Národní divadlo, Kalichaj.). Rád pracuje pro rozhlas, kde namluvil už desítky pohádek pro děti. Má dvě dcery, Terezu a Julii a zajímá se o netradiční sporty - skákal s padákem, pokoušel bungee jumping a byl členem automobilového týmu Formule 2. MIROSLAV TÁBORSKÝ – Šašek Feste (Večer tříkrálový), Montek (Romeo a Julie) Uznávaný, skromně vystupující herec vystudoval původně fyziku a základy techniky na pedagogické fakultě. Teprve poté absolvoval i pražskou DAMU. Začínal v kladenském divadle, dnes je v angažmá v Divadle v Dlouhé. Na Shakespearovských slavnostech patří už několik let k nejvytíženějším hercům. Dva roky hrál Šaška v Králi Learovi, loni ho diváci zaznamenali i v Hamletovi (do rozjetého představení naskočil na jednu sezónu coby Polonius). V Romeovi a Julii hraje už druhým rokem Romeova otce Monteka. Postavu Šaška si zopakuje i v letošní novince, Večeru tříkrálovém (alternuje Jiří Langmajer). Výrazně se uplatnil rovněž ve filmu: z jeho rozsáhlé filmografie jmenujme např. tituly Tichá bolest (r. Martin Hollý), Kolja a Tmavomodrý svět (r. Jan Svěrák), Černý slzy (r. Milan Cieslar), Mazaný Filip (r. Václav Marhoul) Jak básníci neztrácejí naději (r. Dušan Klein), Blízko nebe (r. Dan Svátek) atd. Právě na poli filmu se Miroslav Táborský suverénně pohybuje v mezinárodním kontextu – objeví se mj. v nově chystaném snímku Bratři Grimmové (r. Terry Gilliam), prezentovaného na letošním festivalu v Cannes. Hrál rovněž ve sci-fi seriálech Duna a Děti Duny, ve španělském filmu Dívka tvých snů Fernanda Trueby (za roli tlumočníka tehdy získal jako první cizinec Goyovu cenu jako Objev roku). Je rovněž prvním hereckým držitelem ceny Elsa, udělené poprvé v roce 2004 Českou filmovou a televizní Akademií: získal ji za účast v televizním seriálu Místo nahoře. Z jeho mnoha televizních vystoupení připomeňme průvodcovství seriálem Mistři českého animovaného filmu, televizní filmy a inscenace In nomine patris, I ve smrti sami, Vyvraždění rodiny Greenů, Žabák, Specialita šéfkuchaře, televizní seriály I ve smrti sami, Místo nahoře atd. LINDA RYBOVÁ – Olivie (Večer tříkrálový) Jemná, éterická blondýnka s hnědozelenýma očima je mezi českými herečkami nepřehlédnutelným zjevem. Začínala jako baletka, ale nakonec vystudovala hudebně-dramatický obor Státní konzervatoře v Praze. Poté nastoupila do angažmá v Divadle K. Působila také v Divadle pod Palmovkou a v Divadle Komedie, hostovala v Divadle v Řeznické a v Dejvickém divadle. V současné době je na volné noze. Její talent, herecká zkušenost i křehce tajuplný zjev z ní ve Večeru tříkrálovém dělají ideální adeptku pro – lásku odmítající, a přesto všemi milovanou – Olivii, která se nakonec sama slepě zamiluje. Připomeňme, že na Shakespearovských slavnostech vystupovala už v Králi Learovi, kde suverénně alternovala hned různé role: Learovu milující dceru Kordelii i jeho krutou dceru Regan. Z dalších projektů jmenujeme například Sběratele, kde vystupovala po boku Davida Matáska, Příběhy obyčejného šílenství v režii Petra Zelenky (Dejvické divadlo) a Marketu Lazarovou v nastudování J. A. Pitinského: v této inscenaci ND v Praze ztvárnila titulní roli nešťastné Markéty (v alternaci s Petrou Špalkovou). Televizní diváci znají Lindu Rybovou především z inscenací a pohádek (Ohnivé námluvy, Andělský smích, Liščí doupě, Žabí princ, Anička s lískovými oříšky, O princezně, měsíci a hvězdě). Hrála také ve filmu Kytice (r. F. A. Brabec), ve filmu B. von Sychrowského Swimming Pool (postava Svenji) a v Tmavomodrém světě Jana Svěráka (Hanička). HANA IGONDA ŠEVČÍKOVÁ – Olivie (Večer tříkrálový) V roce 1992 absolvovala studia herectví na DAMU v Praze. Pro široké televizní publikum je sice pořád nejznámější jako malá Maruška ze seriálu Arabela, od té doby však vytvořila řadu významných divadelních rolí. Už v průběhu studia hostovala v Divadle Na zábradlí (Tatarská pouť) a v Národním divadle (Jak se vám líbí, Zahradní slavnost). Jejím manželem je herec Marko Igonda: právě ten ji ve Večeru tříkrálovém (Olivie) dobývá coby neústupný milovník Orsino. ZUZANA VEJVODOVÁ - Viola (Večer tříkrálový), Julie (Romeo a Julie) Brunetka narozená ve znamení Panny vystudovala Státní konzervatoř v Praze. Ještě během studií hostovala v Divadle na Vinohradech, kde na sebe upozornila jako Annabella v dramatu Škoda, že byla děvka (1998, r. Vladimír Strnisko). Už téměř sedm let vystupuje v pražském Divadle Na Fidlovačce, kde účinkovala v mnoha rozličných inscenacích: v Tylově hře se zpěvy Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka hrála Lidunku (1998, r. Tomáš Töpfer), v Drdově pohádce Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert se objevila jako Mančinka (2000, r. T. Töpfer), v dramatu Kukaččí hnízdo podle známého románu Kena Keseyho ztvárnila dobromyslnou prostitutku Candy (2000, r. Jan Kačer), v Čapkově Loupežníkovi vystupovala jako Zahalená žena (2002, r. T. Töpfer), v Gogolově Ženitbě ji Juraj Deák obsadil coby nevěstu Agátu (2002). V Malovaném na skle hraje Janíkovu milou, v muzikálu Šumař na střeše jednu z Tovjeho dcer Chavu (r. J. Deák, 2000 a 1998). Přestože zvládá i úlohy složité a dramatické, její múzický talent i dosavadní angažmá ji zatím nabídlo příležitosti hlavně ve zpěvohrách a muzikálech: v operetě Mamzelle Nitouche hrála klášterní chovanku Denisu (2001, r. Jan Kačer), ve hře se zpěvy Thyl Ulenspiegel vystupovala střídavě jako Nele, Betkina i Anna (2001, r. T. Töpfer), v muzikálu Carmen ztělesnila opuštěnou a zrazenou Micaelu (2003, r. J. Deák). V muzikálu Rebelové (2003, r. Filip Renč), kde alternuje křehkou Terezu i protřelou Bugynu. Na prknech Divadla Na Fidlovačce si vyzkoušela i svou první velkou shakespearovskou roli - Rosalindu v komedii Jak se vám líbí (2003, r. J. Deák). Zuzana hrála také v televizi: kromě pohádek (Prsten kohouta Alektyra, Zlatá princezna) účinkovala třeba v seriálu Území bílých králů (1990, r. Ludvík Ráža) a O ztracené lásce (2000, r. Viktor Polesný), v televizních inscenacích Isabela, vévodkyně bourbonská (1999, r. Zdeněk Zelenka - postava Beatrix) a Hledání Janáčka (2002, r. Petr Kaňka - skladatelova milenka). Roli Julie v inscenaci Letních shakespearovských slavností (r. Martin Huba) získala na základě velkého veřejného konkurzu. Postavu Violy ve Večeru tříkrálovém alternuje s Jitkou Schneiderovou. Jejím nejoblíbenějším spisovatelem je Karel Čapek, z dramatiků má ráda Tennesseeho Williamse. Chcete-li ji potěšit, kupte jí lilie. JITKA SCHNEIDEROVÁ – Viola (Večer tříkrálový) Vystudovala střední pedagogickou školu a JAMU v Brně, kde studovala obor muzikálové herectví. V roce 1994 přestoupila na DAMU, na katedru činohry. V letech 1996–2003 byla stálou členkou pražského Studia Ypsilon. První role nastudovala ještě při studiu na JAMU, např. v Městském divadle Brno si zahrála v muzikálech Sny noci svatojánské, Bastard a v inscenaci Obraz Doriana Graye ztvárnila roli Sybilly. V pražské produkci nastudovala muzikál Pěna dní. V divadle ABC vytvořila hlavní roli Frances v muzikálu Tmavomodrá revue, v Ypsilonce účinkuje ve hrách Prodaná nevěsta (Esmeralda), Mozart v Praze (Saporitiová), Vše pro firmu (Jarmila Kredbová), Tři mušketýři (Mylady). Hraje rovněž hlavní roli v ypsilonské adaptaci Dvořákovy Rusalky. Z jejích posledních projektů připomeňme alespoň inscenaci Popis jednoho zápasu (r. David Radok) v Divadle Na zábradlí. Ve filmu se objevila např. v pohádce Jezerní královna (V. Vorlíček) a Sirotek z Radhoště (L. Ráža), a především v Samotářích Davida Ondříčka, kde ztvárnila postavu Hanky. Účinkovala rovněž v Paralelních světech Petra Václava. Z jejích nejnovějších projektů zmiňme film Voníš jako tenkrát v režii Jitky Němcové. Z její televizní tvorby připomeňme film Aerowsmith, Ideální manžel, Manželka Ronalda Sheldona, Milovníci, pohádky Smůla, Spravedlivý Bohumil, Zkřížené meče, Zvonící meče a Nejšťastnější království. V ČT působila také jako moderátorka sportovně soutěžního pořadu www.extravyzva. Jako patronka podpořila např. sportovní akci NIKE Women´s Run a Fond právní pomoci, zaměřený na pomoc obětem domácího násilí – proFem. Na Slavnostech se objevila už v inscenaci Král Lear (r. Martin Huba) v roce 2002, kde ztvárnila královu nelítostnou dceru Regan. Ve Večeru tříkrálovém hraje postavu Violy, dvojčete, které musí svoji pravou identitu – i svou lásku k milovanému muži – skrývat v chlapeckém převleku. Viola, převlečená za Cesaria, se tak nechtěně sama stává objektem vášnivé ženské náklonnosti… DAVID SUCHAŘÍPA – Shakespearovi šašci, Vavřinec/Lékárník (Romeo a Julie) Narozen 1965, syn divadelní redaktorky a herce a překladatele Leoše Suchařípy. V mládí se rozhodoval mezi třemi povoláními: kuchař na zaoceánském parníku, kosmonaut a fotbalista. Od roku 1996 je na volné noze, působil v divadlech Na Fidlovačce, Bez zábradlí, Činoherní klub, Kalich a v seskupení Nejkrásnější soubor talentovaných osobností (založil ho před třemi lety s Jiřím Langmajerem, sehráli asi dvě stovky repríz hry ...a do pyžam!), poslední čtyři sezóny hraje v inscenacích Letních shakespearovských slavností. V divadle v Hradci Králové hrál Hamleta (r. Juraj Deák), Vladimír Morávek ho obsadil jako Romea i Krále Leara (alternoval ho s Jiřím Pechou). Kromě Krále Leara připomeňme i postavu Vladimíra v Beckettově dramatu Čekání na Godota, uváděném v pražském Činoherním klubu: David se tu na jevišti sešel se svým otcem Leošem Suchařípou. V Kischonově komedii Byl to pták! (Romeo a Julie po 30 letech - Divadlo Bez zábradlí) ztvárnil ducha Williama Shakespeara. V Divadle pod Palmovkou účinkuje ve hře Kean (princ Waleský), v divadle Kalich hraje v muzikálu Tajemství. Známý je rovněž z televizních seriálů Strážce duší (kde se objevil v roli mlčenlivého Strážce duší) a Zdivočelá země. Na Shakespearovských slavnostech se objevil už v legendární inscenaci Král Lear (role Kenta). Letos tu vystupuje v Romeovi a Julii (Vavřinec, Lékárník) a Shakespearovských šašcích Martina Hilského. Jeho koníčkem je fotbal a hokej, je stále registrovaným hráčem ČMFS.
KONTAKTY Mediální servis a PR: |
|
Od pondělí 16. května zahajuje prodej divadelní festival Letní shakespearovské slavnosti: lístky na všechna představení v Praze, Brně a Bratislavě (24.6.-10.9.) budou opět k dostání v nejrozsáhlejší tuzemské síti Ticketpro. Ta zůstává stejně jako loni exkluzivním předprodejem. Také ceny lístků se od minulého roku nezměnily a pohybují se v rozmezí 250, 450 a 590 Kč. Festival navštěvuje v letní sezóně 30 až 40.000 diváků. Klíčovým představením letošního 9. ročníku bude premiéra komedie Večer tříkrálový v režii Viktora Polesného. Na programu zůstane i Romeo a Julie s výtečnou Emílií Vášáryovou v roli Chůvy (r. Martin Huba), a také Hamlet v titulní roli s Jiřím Langmajerem. Program doplní i několik mimořádných představení Kupce benátského s Bolkem Polívkou v úloze Shylocka (r. Roman Polák). Jak ale upozorňuje ředitel Slavností Michal Rychlý, na tuto inscenaci by si diváci měli letos zajet spíš do Bratislavy – i tam má ostatně Ticketpro své dvě pobočky. „Na Pražském hradě a brněnském Špilberku bude Kupec benátský panovat až příští rok,“ říká Michal Rychlý, který upozorňuje na další premiéru české části Slavností. Tou budou - vedle Večera tříkrálového - Shakespearovi šašci, kteří tento rok festival zahajují: komponovaný večer věnovaný tématu bláznů, klaunů a šašků v díle Williama Shakespeara připravil a na scéně i osobně uvede překladatel Martin Hilský. Režie se ujme zkušený shakespearovský adaptátor Karel Kříž. „V době plné rychlosti, novinek a zvratů lidé čím dál víc tíhnou k tomu, co trvá,“ říká Karel Kříž. Ten se s Martinem Hilským se sešel už při legendární inscenaci Sen noci svatojánské z roku 1984: právě tímto titulem se tehdy Hilský odvážil vstoupit do vážené společnosti shakespearovských překladatelů. „Představení otevírající skryté vrstvy Shakespearova díla je i pro mne osobně napínavou záležitostí“, říká o chystaném večeru Karel Kříž. „Překlady Martina Hilského jsou vždy nesmírně zodpovědné k předloze a přitom se zdá, že mají křidýlka – je v nich zkrátka lehkost i elegance. On sám je navíc mimořádný řečník, který o Shakespearovi dokáže poutavě vyprávět klidně celé hodiny.“ Dodejme, že podstatné úlohy vytváří v představení také herci Miroslav Meduna, Lenka Nesnídalová, Jan Krafka a David Suchařípa. Generální partner festivalu, skupina PPF, současně uskuteční na Pražském hradě výstavu ze svých fotografických sbírek. Akce navazující na loňskou Maximální fotografii, která přilákala až 60.000 lidí, by se měla opět odehrát ve venkovním hradním areálu. Vstup bude zdarma. „Fotografická výstava pod širým nebem bude mít na rozdíl od divadla tu velkou výhodu, že ji nelze nikdy vyprodat,“ říká za pořadatelskou Agenturu SCHOK její ředitel Michal Rychlý, který doporučuje obstarat si lístky na Slavnosti včas. Není to ostatně vůbec složité: vstupenky lze koupit v prodejní síti TICKETPRO zvoleným způsobem: on-line na webových stránkách www.ticketpro.cz, telefonicky prostřednictvím profesionálního call centra na čísle 296 329 999 či v některém z prodejních míst v celé republice. TICKETPRO přijímá i objednávky vstupenek doručených e-mailem – ticket@ticketpro.cz, faxem – 234 704 204 - nebo poštou – Klimentská 1515/22, 110 00 Praha 1. Vstupenky je možné zaslat i na dobírku.
|
|
V pondělí 18. dubna začíná v pražském Divadle Na Zábradlí první čtená zkouška inscenace Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete – klíčové novinky letošního devátého ročníku Letních shakespearovských slavností. Divadelní festival pod širým nebem se i tento rok odehraje od konce června do poloviny září v autentických kulisách na hradech v Praze, Brně i Bratislavě. Po třech letech, kdy se na Slavnostech uváděly Shakespearovy slavné tragédie – Král Lear, Hamlet, Romeo a Julie – se tak diváci mohou opět těšit na komedii. „Když jsem uvažoval, jaký titul bych ve starobylých hradních prostorách rád inscenoval, napadl mě právě Večer tříkrálový,“ říká režisér Viktor Polesný. „Tahle hra bývá označována také jako ´hra proti nepohodě´ a já mám pocit, že právě pro takový titul dozrál ten pravý čas. Osvěžující komedie je zkrátka něco, co člověk čas od času bytostně potřebuje – ať už jako tvůrce nebo divák.“ Roli Šaška svěřil režisér Jiřímu Langmajerovi (alternuje Miroslav Táborský), roli krásné Olivie ztvární Linda Rybová (alternuje Hana Igonda Ševčíková), tragikomického sluhu Malvolia ztělesní Alois Švehlík (alternuje Jan Vlasák). Dále hrají Jitka Schneiderová, Jiří Pecha, Oldřich Navrátil, Zuzana Vejvodová, Marek Taclík a další. Premiéra proběhne 24. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Letní shakespearovské slavnosti chystají tento rok patrně nejpestřejší program v celé festivalové historii. Kromě dvou repríz se tento rok připravují hned tři premiéry: festival zahájí nové představení Shakespearovi šašci, které připravil a osobně uvede překladatel Martin Hilský. Stěžejní inscenací české části Slavností bude právě komedie Večer tříkrálový v režii Viktora Polesného. Program doplní i několik představení Kupce benátského v hlavní roli s Bolkem Polívkou – nová inscenace v režii slovenského divadelníka Romana Poláka bude letos lákat diváky především v Bratislavě. Pořadatelé z AGENTURY SCHOK počítají rovněž s uvedením loňské premiéry Romeo a Julie v režii Martina Huby. Pro velký zájem diváků se už třetí sezónu zopakuje také Hamlet v titulní roli s Jiřím Langmajerem. O rozšíření programu se postará i generální partner festivalu, skupina PPF. Ta už tradičně podporuje Slavnosti nejen financemi, ale i svými nápady na další kulturní či charitativní akce. Letos chce PPF na Pražském Hradě opět uspořádat výstavu fotografií. „Půjde o soubor snímků, souvisejících s právě probíhajícím výročním konce druhé světové války,“ naznačila podobu výstavy mluvčí PPF Romana Tomasová. Výstava fotografických zvětšenin se - podobně jako loni – odehraje pod širým nebem v areálu Pražského hradu. Skupina PPF tak veřejnosti opět ukáže část ze svojí unikátní sbírky, která patří k nejhodnotnějším kolekcím české fotografie v republice. Předprodej vstupenek v síti Ticketpro na všechna představení od 17.6. do 10.9 bude zahájen během května, návštěva výstavy bude zdarma.
|
|
Letní shakespearovské slavnosti (17.6.-10.9.) pokračují už devátým ročníkem. V předchozích letech Slavnosti navštívilo až 40.000 diváků a o festivalu se psalo jako o jedné z hlavních událostí kulturní sezóny. Také letošní program naznačuje, že Slavnosti opět překročí rozměr pouhé letní divadelní přehlídky. |
|
|