|
Hamletův příběh se pokaždé odvíjí stejně a přece jinak. Každý, kdo k patrně nejslavnějšímu Shakespearovu textu přistupuje, otiskne do něho něco ze sebe sama. Nikdo dodnes neví a pravděpodobně nikdy
vědět nebude, kdy se Shakespearův Hamlet hrál poprvé. Jisté je jen to,
že k tomu došlo v prvních letech sedmnáctého století buď v shakespearovském
divadle Svět (Globe) nebo na královském dvoře. Z nejrůznějších zmínek
v jiných alžbětinských hrách a z jiných pramenů je zřejmé, že se tento
kus těšil neobyčejné popularitě. Neméně jisté pak je, že sotva první Hamlet
na jevišti umřel, hned vstal z mrtvých. To se samozřejmě děje při každém
představení každé tragédie, ale v případě prvního představení Hamleta
to přece jen bylo trochu jinak. Divadelní smrt prvního Hamleta a jeho
první divadelní zmrtvýchvstání předurčilo divadelní osud Shakespearovy
tragédie způsobem, který nemá obdoby. Na konci prvního představení hry
zvané Hamlet zkrátka cosi začalo. Zpočátku ono "cosi" nebylo
tak zřetelně patrné jako dnes. V sedmnáctém a osmnáctém století Hamlet
ještě nebyl nejznámější a nejhranější Shakespearovou postavou - toto prvenství
si dlouhou dobu držel Julius Caesar a Falstaff z Jindřicha IV. Teprve
romantičtí básníci začali dávat onomu "cosi" vyhraněnější tvar.
"Hamlet je Shakespeare", napsal roku 1820 John Keats a Samuel
Taylor Coleridge v Hamletovi poznal sám sebe.
I jiní psali a psali a v Hamletovi poznávali
sami sebe, až z toho byla knihovna plná knih o Hamletovi. A herci hrající
Hamleta zatím pořád umírali a pořád znovu vstávali z mrtvých. A ono hamletovské
"cosi" bylo pořád větší a větší, až se jednoho dne stalo největší
a z Hamleta byla hra her a tragédie tragédií, kanonický text západní civilizace.
Otázka, jednoduchá otázka, zní: "Proč?" Čím vlastně Hamlet po
čtyři sta let fascinuje diváky a čtenáře? V čem vlastně spočívá ono úžasné
charizma Hamleta? Proč Hamlet pořád funguje jako zrcadlo, které nastavuje
každé době - i té naší - její pravou tvář? Co se vlastně v Hamletovi stalo?
Na začátku hry minulost otráví jedem přítomnost i budoucnost. Claudius
nalije Hamletovi, svému bratrovi a králi, do ucha smrticí jed. Princ Hamlet
se o této vraždě jedem dozví od ducha svého zavražděného otce. Jed postupně
prosakuje celou hrou, až do jejího tragického konce. Hamlet, jeho strýc
Claudius, jeho matka Gertruda i jeho přítel a dvořan Laertes umírají na
jed. Nic z toho duch Hamletova otce nepředpověděl. Na začátku hry duch-otec
vyzve syna k pomstě za vraždu jedem. Na jejím konci leží jedem zavražděný
syn. Co tomu duch říká? Co říká divadlu tragické ironie, k němuž sám dal
na začátku hry impuls? Proč mlčí? Na začátku Hamleta stvořil Shakespeare
otázku a do ticha za koncem jeho tragédie se vtírá ještě víc otázek, než
jich bylo na začátku. Jedinou odpovědí na hamletovské otázky jsou, zdá
se, otázky samy. Otázky zrcadlí otázky a tak pořád dál. Hra napsaná v
tázacím způsobu nemůže nikdy skončit, protože se znovu a znovu ptá. Jak
odporovat zlu? Jaké břímě odpovědnosti unese člověk? Být, nebo nebýt?
Co dělat? Jak jednat? Má smysl jednat? Jak vypovědět po pravdě svůj příběh?
Jak o něm přesvědčit ostatní? Jaký je vlastně příběh Hamleta? O čem vypovídá?
Jaký je jeho smysl a význam? Jen odpovědi něco ukončují. Otázky pořád
začínají. Hamlet nikdy nekončí, protože pořád znovu a znovu začíná.
Martin Hilský |
William Shakespeare Hamlet Inscenace Lucie Bělohradské |
||
Překlad Režie Dramaturgie Scéna Kostýmy Hudba Šerm Hamlet Claudius Gertruda Polonius Ofélie Laertes Horacio Rosencrantz Guildenstern Hrobník Duch krále, první herec Osrik, Reynaldo Marcellus, sluha, kněz Herečka Asistenti, stráže Stráže Inspice Mediální servis a PR |
Martin Hilský Lucie Bělohradská Kristina Žantovská Ondřej Nekvasil Zuzana Ježková Vratislav Šrámek Karel Basák Jiří Langmajer Jan Vlasák Eva Salzmannová, Hana Maciuchová Miloš Kopečný Petra Špalková Jan Teplý ml. Robert Jašków Jiří Hána Tomáš Pavelka Jan Skopeček Bořivoj Navrátil, Miloslav Mejzlík Hanuš Bor Jiří Racek, Petr Lněnička Kristýna Frejová Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka Petr Vršek, Daniel Šváb, Jiří Laštovka Petr Vodička, Rostislav Novák Krištof Rímský Milan Školník Magdalena Bičíková, Pavlína Fechterová |
|