Zkušená divadelní a televizní režisérka a autorka patří k nepřehlédnutelným stálicím ve svém oboru. Hamlet je její první shakespearovskou režií - při jeho nastudování se opírá jak o své dlouholeté zkušenosti, tak o úspěšný, lety prověřený tým v čele s Jiřím Langmajerem. Po letech se na jevišti naopak setká s Martinem Stropnickým, s nímž kdysi vytvořila svoje slavné absolventské představení - vlastní dramatizaci Dostojevského novely Ves Stěpaničkovo.

Po maturitě začínala jako asistentka režie a elévka v chebském divadle, kde pracovala pod vedením Jana Grossmana. Vystudovala režii na DAMU (1975-80) a poté nastoupila do Divadla Na Zábradlí (1980-87). Zde působila nejprve jako asistentka Evalda Schorma, a realizovala zde i několik výrazných vlastních režií: Merci, El Campo (cena za režii), Pobřeží, Paní z námoří. Současně spolupracovala jako autorka a režisérka s Divadlem v Řeznické (Zpráva pro pána, kterému nemá kdo psát, Kdo se skrývá za zdí).

Koncem 80. let spoluzakládala Volné spojení režisérů, (1987-89), v jehož rámci režírovala např. Konec krále Filipa (Rubín). Z jejích nejúspěšnějších inscenací jmenujme např. představení Jeptiška (1988 - Disk), Vlci (1989 - Divadlo F.X. Šaldy v Liberci), Lotos na mraze (1990-91, Městská divadla pražská). V letech 1990-96 působila jako pedagožka na Alternativní a loutkové větvi na DAMU, kde se nastudovala studentská představení Láska dona Perlimplina, Androkles a lev, Hrůzy lásky u Shakespeara či Lysistrata. V téže době pracovala rovněž s Josefem Kroftou pro divadlo v Ženevě (1993 a 1994).

Koncem 90. let na sebe upozornila především několika pozoruhodnými inscenacemi v Divadle Pod Palmovkou (Slečna Julie - 1997, Caligula - 1998, Euridyka - 2001, Oidipus - 2002) a v divadle Kolowrat (Po zkoušce - 1998, Olga a ďábel - 1999). Právě zde se rozvinula její úspěšná spolupráce s hercem Jiřím Langmajerem, s nímž se sešla i na přípravě Hamleta v rámci Letních shakespearovských slavností.