Pražský hrad
na nádvoří Nejvyššího purkrabství

7. července premiéra
8. – 10. července
13. – 19. července
20. – 24. července
27. – 31. července

Začátky představení vždy ve 20.30 hodin.

Zázračný výlet do Ardénského lesa

V roce 1599 William Shakespeare napsal komedii Jak se vám líbí. V roce 1999 , tedy přesně po 400 letech, ji my, v rámci letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě, hrajeme. Čím nás fascinuje, provokuje, co na té komedii proboha je, že se hraje stále znova a znova? Co nám může říci ten starý příběh o cestě do lesa, o tom, co se tam stalo, a o nutnosti jít zase zpátky? Co nahmatáváme pod tou půvabnou a vtipnou historií o pastýřích, dívce převlečené za chlapce a o vyhnancích, kteří jsou se svým vyhnanstvím spokojeni?
   Tedy - v hloubi nahmatáme především jádro onoho příběhu, jádro staré, stařičké jak lidstvo samo, které Shakespeare „jen“ geniálně obalil masem, dal mu jedinečné, živé, dýchající tělo. Známe to jadýrko z pohádek a mýtů, z příběhů o hrdinech, či hrdinkách, kteří putovali za sedmero moří či devatero hor či míle pod zem, aby pak v kouzelném kraji po překonání všech nástrah nalezli své ztracené milované polovičky a vrátili se s nimi domů. Stejně tak putují, trmácejí se do Ardenského lesa i hrdinové Jak se vám líbí - Rosalinda s Célií a Šaškem, Orlando s Adamem, později Oliver. Je to nelehká cesta, neboť pouť do kouzelného lesa je vždy strastiplnou cestou do sebe sama. A Ardenský les - naše nejhlubší nitro - je vskutku kouzelný, nejen proto, že je plný jeskyní, olivových hájů, že v něm žijí vedle srn, ovcí a koz také lvi a zmije, ale především pro to, co činí se svými návštěvníky.On totiž les nás proměňuje, přeměňuje za cílem uzdravení, zcelení rozlomených poloviček, zcelení našeho fragmentovaného já, abychom se pak mohli navrátit do normálního světa a žít, fungovat plněji a moudřeji. Les je čaroděj, říše divů, rajská zahrada, posvátný háj plný stromů.
   „Strom roste v neviditelném Středu a Zdroji všeho. Je to místo vstupu do jiného světa, Jákobův žebřík, střed symbolického kruhu vesmíru, symbol transcendence. Je to nehybný bod z legendy o Budhovi, Ježíšův kříž, symbol nepřetržitého stvoření, tajemství udržování světa skrze zázračné oživení, jehož zdroj je ve všech věcech. Strom Života má své kořeny v temnotě, která ho podpírá a živí. Na jeho vrcholu je zlatý pták Slunce, u jeho paty tryská nevyčerpatelný pramen. Pod ním v temných vodách spočívá hlava kosmického hada-draka, který podpírá zemi. Had-drak, symbol vod propasti, zdroj božské energie, která tvoří život, aspekt nesmrtelného bytí, z něhož se rodí svět.“

(J.Hefernanová, Tajemství dvou partnerů)

   Naše lidská pouť, náš sen o „lese“, touha uzdravit se v klíně přírody, uniknout do jiné, hlubší reality je věčná, zná ji každý člověk, každá doba - nejen Shakespearova renesance nebo rokoko se svými pastýři a pastýřkami či přírodou zmámený romantismus. I naše století tou touhou oplývá, protože co jiného jsou trampové, co hnutí hippies - dětí květin s jejich pokusem o návrat do ztracené zahrady, kde vítr svobodně cuchá dlouhé vlasy, kde na trávníku učí guruové z východu meditovat, kde dívky a chlapci jsou si tak podobní, láska je ideologií a drogou a droga otevírá dveře za zrcadlo.Co jiného je hnutí new age, ale také co jsme my všichni chalupáři, co my turisté, kteří toužíme odlétnout „za hranice všedních dnů“, nejlépe do deštných pralesů nebo na nějaký čarovný ostrov?
   Ale vraťme se k naší komedii, k tomu úžasnému šťavnatému plodu, který před 400 lety uzrál v panu Shakespearovi, a který nám ho tak štědře nabízí s otázkou „Jak se vám líbí?“. Co ještě nám v něm tak chutná? - Co je sladšího než onen zázračný konec, ta hromadná svatba, takřka alchymická svatba, jež zceluje protiklady? Co je radostnějšího než ten bláznivý tanec milenců, kdy ze dvou jsou hnedle čtyři, ne, šest, ne, osm a všichni se přičiněním přírody vzájemně nalézají, spojují v úchvatných vzorcích a vytvářejí tak jediný třpytivý osmiboký hranol lásky, jediné celostné Já, kterému nakonec bůh Hymen v pohanské slavnosti požehná? Tak se zářivý slunečný mladík Rosalinda spojí se svým láskou náměsíčným, křehkým Orlandem, Célie, ten Rosalindin věrný stín, nalezne temný stín Orlandův - Olivera. Šašek, pán paradoxů a slovního šermu, najde pasačku Audrey, prostou jak krajáč mléka a beránek Sylvius dostane svou ukrutnici Fébé. Plnost a rovnováha světa je potvrzena - černý a bílý král si vymění místa, neboť i zlý Frederick doraziv do lesa, mění se, jde „do sebe“ a jeho dobrému bratru nezbývá než chopit se někdejší moci. A protože každý zázračný výlet končí, i Shakespearova komedie končí, a začíná se cesta domů, do každodennosti, do paláce, do práce, do politiky, do kanceláře.
   Co zbývá? Zbývá jen trochu lítosti, že opouštíme Ardenský les, naděje, že se navracíme snad proměněni a vědomí, že se tam určitě budeme chtít vrátit.

Markéta Bláhová

Ať se vám líbí Jak se vám líbí

Přesně před čtyřmi sty lety, v roce 1599, se Williamu Shakespearovi zdál pastorální sen. Podobné sny se lidem zdály od nepaměti a vždy byly výrazem silné, často nostalgické lidské touhy po nevinnosti a štěstí, po imaginárním zlatém věku nebo po ztraceném ráji. Klíčovou postavou každé pastorály je dobrovolný či nedobrovolný vyhnanec či exulant, její filozofií je novoplatónská idea vyrovnaného, niterného života, a její krajinou je příroda nezkažená civilizací, vysněný prostor svobody, štěstí a lidské přirozenosti.
   Shakespeare svou pastorálu pojmenoval Jak se vám líbí (As You Like It) a umístil ji do Ardenského lesa, divadelního časoprostoru, který se vzdáleně podobá lesům Shakespearova rodného Warwickshiru a částečně nese znaky konvenční pastorální krajinomalby. Na rozdíl od věčného jara pastorálních idyl je však počasí Ardenského lesa drsné a Shakespeare svou hru uvádí velmi nepastorálním obrazem zimy. Navíc přivádí do své „zlaté“ komedie postavy, které se konvenčním pastorálám většinou vyhýbají, například módně zasmušilého Jacquese, šaška Touchstonea, obyčejné pasáky koz Audrey a Williama, Orlanda a především Rosalindu, jednu ze svých nejnádhernějších ženských postav.
   Ti všichni sehrají v Ardenském lese pastorální komedii hravou i dravou, plnou pohody a smíchu, pod nímž však občas probleskne shakespearovská připomínka uplývajícího času. Jak se vám líbí je komedie vpravdě sváteční, navazující na prastaré lidské rituály a končící, jak také jinak, obřadem svatby. Nezbývá než doufat, že Shakespearova sváteční komedie bude svátkem i pro vás.
   Ať se vám líbí Jak se vám líbí.

Martin Hilský