Shakespearova svatební komedie

Sen noci svatojánské se Williamu Shakespearovi zdál před čtyřmi sty lety. Jako mnohé jiné věci o Shakespearovi, ani dobu jeho svatojánského snění nelze určit přesně, vše ale nasvědčuje tomu,
že Shakespeare hru napsal roku 1595 nebo 1596. Je možné, dokonce dosti pravděpodobné, že to byla hra svatební a že se hrála v domě jistého alžbětinského šlechtice při svatební hostině. Ale Sen noci svatojánské je svatební hrou ještě v jiném, daleko významnějším smyslu. Atmosféra, obraznost i dějová struktura Snu úzce souvisejí se dvěma tradičními svátky anglického venkova – s májovými obřady, které se mohly konat kdykoli od dubna do července, a se svátkem letního slunovratu. Oba tyto svátky byly v povědomí alžbětinců spjaté s čarovnou mocí bylin, nadpřirozenými jevy a ději, s veselicovou atmosférou svátečního času, v němž svět byl obrácen naruby a v němž bylo vše dovoleno, s tajemnou magií jarní či letní noci, především však se střídáním ročních dob, s oslavou boha slunce. Jak májové oslavy jara, tak poblázněné třeštění středoletní noci navazovaly na pradávné rituály plodnosti a znovuzrození, které od samých počátků lidské civilizace souvisely s časem přírody a časem lidí, s cyklem jara a zimy, života a smrti.

Martin Hilský